Březen 2011

Undertaker

30. března 2011 v 17:48 | Undertaker |  Administrátoři

Informace:

Přezdívka na Kuro: Undertaker
Obyčejná přezdívka: Bába
Osobní blog: www.darkmiss.blog.cz
Kontakt: ICQ: 639474021
Mail: snape-se-sponeckou@seznam.cz

Co o mně (ne)potřebujete vědět:

Ke Kuroshitsuji jsem se dostala skrz blogerku Jasmínu a z partičky Ciel-Sebby-Undy jsem byla první. Úspěšně jsem tím nakazila půlku třídy. Koneckonců, není to poprvé, se Sebby i Cielem máme spoustu společných závislostí, který se nás drží jako klíšťata.
Jsem magor. Na ulici mě poznáte podle kanad a výrazného hlasu ošklivé barvy. Jsem vždycky vidět a slyšet (většinou dřív slyšet než vidět). Vyznačuju se silnou averzí vůči růžové, barbie stylu, uniformitě, komerčním hvězdičkám, hlubokomyslným textům českých hudebních interpretů a kapustě. Miluju čokoládu, gumový medvídky, zmrzlinu a spoustu dalších výživných a naprosto nepoživatelných věcí, v poslední době u mě vede laciná čokoláda a mlíko.
Zbožňuju příběhy. Pořád čtu. Pořád píšu. Pořád koukám na filmy. Divadlo je můj život a to doslova. Až budu bohatá byznysmenka, koupím Hudební scénu městského divadla Brno, protože to co se na jejich prknech děje, to je fantazie. Do dramaťáku chodím pátým rokem, pořádná role v nedohlednu, ale já jsem ten typ člověka, co se nevzdává ve věcech, který chce. A já chci. Možná to tak nevypadá, ale já jsem prostě posedlá hraním. Čímž své rodině geniálně lezu na nervy.
Jsem grafoman. Ještě nikdy jsem se nevešla do limitu slohovky, i když ta slohovka byla v cizím jazyce. Když něco píšu, snažím se využít všech možností našeho nádherného jazyka mateřského a podle toho pak ty věty vypadají - květnatý jak záhonek.
Na závěr - chtěla bych studovat archeologii, což se mi zřejmě nepodaří. Odmalička mám ale potřebu hrabat se v zemi. No prostě Undertaker.
Miluju vás, lidi!


Jo a vzhledem k tomu, že mám houby čas, moc jsem na tenhle blog zatím nepřispěla. Takže nějaký povídky a tak se tu objeví až časem. Snad.

Kuroshitsuji musical 1 (první půlka)

27. března 2011 v 7:41 | Ciel
Nazdar, lidstvo, tak nějak mě napadlo, proč sem nedát oba dva muzikály? Ano, já vím, je to v japonštině a asi z toho nic moc mít nebude, ale překlady a děj jsou už na cestě. Koneckonců, nemůžete se zároveň dívat a číst překlady, to je nad lidské síly. Tady je první muzikál, zpracovaný metodou "pokus-omyl". Uvidíme, co řeknete.

Jen tak mimochodem, když video dohraje, jednoduše skočíte na další, což snad chápete.
















Layout - Kuroshitsuji

26. března 2011 v 21:56 | Ciel |  Laye ke stažení

Zde najdete těžce okouzlující layout od adminky, která se tu prezentuje pod jménem Ciel. Jinak: Co pro lay platí:

  1. Jestli tento lay budete vydávat za svůj, svému démonovi o tom hodlám říci a on vás pak může zpráskati, jak sám uzná za vhodné.
  2. Stejně jako u všech layů na tomto blogu platí, že lay musí být na blogu minimálně měsíc (ono to dá práci to udělat)
  3. Není dovoleno si dess podle potřeby pozměniti, nutností je ho nechati tak jak je.
  4. Do odkazů uvedete autora laye (tedy kuroshitsuji-fan.blog) a jméno autora laye (v tomto případě Ciel).
PS: Jsem poněkud neaktivní, ale nebojte, brzy dorazí naše společné dílo s Grellem! Připravte se, bude to jízda!

Sladký jako cukrkandl VIII.

23. března 2011 v 19:38 | Grell & Sebby |  Kapitolové povídky
Všechno jednou končí... a touhle kapitolou končí naše povídka Sladký jako cukrkandl, ale nezoufete, dvojka Sebby & Grell už pracuje na nové povídce, která tentokrát bude úplně o něčem (samozřejmě na téma Kuroshitsuji) jiném, ale za to bude mít o dost víc kapitol - už teď je dvojnásobek SJC a múza nás neopouští... Nu, doufáme, že vás tahle kapitolovka zaujala, že se vám aspoň trošku líbila a naivně věříme, že jsme vás rozesmály... No, už to nebudu okecávat...
Sebby&Grell
přejí hezké počtení...

Ron Knox - Obrázky

21. března 2011 v 19:37 | Grell
Proč jsem si vzpoměla právě na Knoxe? No, protože mi ještě nevisí na zdi a protože... nu, Kláša ví. Huhu, tak se opět můžete pokochat mým antiuměním.



Zlej scaner, zlej (ano, školní scaner)!!! Kde jsou vidět moje "krásný" stíny?! (Víte co nikdy nesmíte dělat? Říct Cassie ať stínuje... vždycky tím zkazí celej obrázek, i když se třeba zdá, že už víc zkazit nejde)... Nem fajn, až na fakt, že vypadá značně sjetě a není poznat, že je to Ronald, tak je to celkem dobrý. Hm, kvůli tomu jsem si koupila i pastelky, jsem borec!



Ano, detail. Aby jste viděli, že mně ty pastelky jsou na nic, páč beztak nemám nervy na vybarvování. Hm. Ale ve skutečnosti ty tahy pastelkama vidět nejsou, fakt. No, to je šumák, pokochali jste se a pobavili na účet jedné osoby, která se naivně domnívá, že její výtvory jsou vhodné i k něčemu jinému než na podpal, ještě jsou vhodné na vytapetování pokoje (když tam visí něco takového tak tam radši nikdo neleze).

Grell

Sladký jako cukrkandl VII.

21. března 2011 v 19:24 | Grell & Sebby |  Kapitolové povídky


Další kapitola psaná hodně pozdě v noci... Pochází opět a nečekaně od dvou naprostých pošahanců, kteří nikdy nepíší nechutné a úchylné věci... Ne, ale vážně, díky našemu talentu zde není třeba cenzura, i když... uhm. S&G




Sladký jako cukrkandl VI.

20. března 2011 v 18:57 | Grell & Sebby |  Kapitolové povídky


Netřeba komentovat... S&G







Zpátky na scénu I.

19. března 2011 v 18:56 | VelííQ |  Jednorázové povídky
Povídka od VelííQ;
Děj se odehrává dva týdny po Cielově proměně v démona. Rozhodne se, že okoukne co se děje v Londýně, a udělal dobře. V londýně opět řádí vrah. A né jen tak obyčejný.
(Grell: Protože to má jen dvě části - jak jsi uvedla, myslím, že není třeba zařazovat to do kapitolovek, tam bych dávala vše co má tři a více částí ;))

Sladký jako cukrkandl V.

19. března 2011 v 11:41 | Grell & Sebby |  Kapitolové povídky
K této kapitole musím napsat varování, je extrémně šílená... (Kaktusy ovládnou svět - nu, až si to přečtete tak pochopíte) - Ale máme pro to dobrou omluvu! Když jsme tuhle kapitolu psaly, bylo už skoro po třetí hodině raní a náš mozek byl dezorientován spoustou smíchu a zvrhlých myšlenek, éhm. Je to vážně strašně jetý... jen upozorňujeme, že neručíme za poškozenou bránici...

Sebby & Grell



Sladký jako cukrkandl IV.

18. března 2011 v 19:40 | Grell



Opět dílo, které vzniklo ve firmě Sebby&Grell...





1. Kapitola

18. března 2011 v 16:39 | Grell |  Manga
JÁSEJTE! TLESKEJTE! KLAŇTE SE! Vaše milovaná Grell přihazuje první kapitolu mangy v češtině, pro všechny osoby, které jsou líné překládat a nebo jsou na tom v ájině tak mizerně, že tomu nerozumí vůbec...

Nechci slyšet nic o tom, že to nedává smysl, protože na to už jsem taky přišla. No, nejsem zrovna dobrá angličtinářka, ale tímhle způsobem se to alespoň snažím zlepšit. Mimochodem, jestli tenhle překlad uvidím jinde než tady, tak vám usekám ruce a budu si na vás vybíjet veškeré své komplexy. Přestože není překlad dokonalej, dala jsem si s tím dost práce, takže...

Nebudu to protahovat, ale ještě chci podotknout, že je to věnováno Lizzy, ona mně donutila to zveřejnit - nejspíš proto aby si mohla konečně zakritizovat... ;)

A jedeme, první kapitolu naleznete pod perexem...


Grelloidní obrázky

18. března 2011 v 14:54 | Grell
Byť to vyznívá egocentristicky, rozhodla jsem se jako první sérii obrázků, které byly kresleny mojí božskou rukou, zveřejnit ty Grelloidní.
Jednu věc vám řeknu... neumím kreslit, totálně ne. Zvládnu hodně věcí, ale výtvarka mezi ně nepatří, většinou není vidět rozdíl mezi šiškou a barákem, natož abych nakreslila postavu, i když třeba jen obyčejnou. Takže tímto chci taktně upozornit, že od mého majestátu se žádného veledíla ve výtvarném oboru ani v oblasti Kuroshitsuji nesetkáte. Ale tak, nebudu to protahovat. První dva obrázky už mohli návštěvníci mého osobního blogu spatřit, a uznávám, že se mi nechce odmazávat copyright, takže ho kdyžtak ignorujte prosím.





Ano, přesně, tenhle obrázek je focen mým mobilem, takže kvalita jde nekompromisně do mínusu, ale to je fuk, beztak není poznat, co má být osůbka na obrázku zač.





Nu a teď vám představím práci, kterou jsem začala včera v hodině matematiky a dokončila jsem ji dneska poslední hodinu. Je to vyšmiknutý ze sešitu, takže si těch čísel na jednom okraji nevšímejte, je to příšerný, páč jsem neměla předlohu, ale rozhodně se mi to povedlo víc než písemka z matiky. Nu, já si říkala, že ten obrázek jsem už někde viděla a vida, je v openingu u druhé série! Jsem geniální, musím se pochválit, na to, že totálně neumím kreslit ani s předlouhou jsem to celkem vystihnula.



Ano, kdyby vás to zajímalo, tak ty vlasy jsou vybarvené linerem. Jo, nekecám, tím tenoučkým linerem. Protože nikdo neměl přijatelný odstín červené, tak jsem se uchýlila k verzi alá "budu se s tím vykreslovat tři hodiny a vypíšu si liner". Jo, zbytek je tužkou a pastelkama, který jsem si popůjčovala, protože sama je nevedu, asi si je pořídím, protože mně to čmárání začíná bavit.
Hm, ale tohle je hezká kvalita, ne? Já bych řekla, že jo. Vzdávám dík našemu školnímu scaneru!
Mimochodem, za velikost se omlouvám, ale nejede mi blog.cz v mozille a v chromu mi nejdou zmenšovat obrázky...

Hm, tak jste se "pokochali" (spíš se znechucením kliknuli na křížek v pravém horním rohu)...
Grell

Tapety s Alanem a Ericem

18. března 2011 v 13:42 | Camellia |  Grafika
Nudila jsem se, tudíž jsem se rozhodla udělat si nějké tapety na plochu. A jelikož větššinu mého srdce momentálně zabírají Eric a Alan (hlavně teda Alan) z druhého muzikálu, samozřejmě jsem svůj čas věnovala právě jim. Vyrobila jsem tedy několik tapet a nějak se nemůžu rozhodnout, kterou si dám na plochu :D Všechny jsou spatlané ve PhotoFilteru, což jde možná poznat v jejich jednoduchosti. Jo a jsou dělány v rozměru 1366x768, což je rozlišení zrovna mojí obrazovky. Chtěla jsem je udělat ve více rozměrech, ale jaksi nevím, jaké jsou obvyklé.

První tři tapety jsou jedna a tatáž, pokaždé s trochu jinou úpravou jasu, popř. barvy.
http://img.janforman.com/ericalan1fn1d.png
http://img.janforman.com/ericalan27ynd.png
http://img.janforman.com/ericalan3tegz.png

Další je dvakrát, jednou s nápisem a jednou bez
http://img.janforman.com/Ericxalan1mx3m.png
http://img.janforman.com/Ericxalan2hvyi.png

A poslední je samotný Alan
http://img.janforman.com/Alan12066.png


Doufám, že se alespoň někomu, alespoň trochu líbí.
Camellia

Avatary od VelííQ

18. března 2011 v 13:38 | VelííQ |  Grafika
Avatary od VelííQ :)





VelííQ

18. března 2011 v 13:24 | Sebby |  Ostatní

Informace:

Přezdívka: The VelííQ
Blog: the-veliiq.blog.cz
DA: veliiq.deviantart.com
Email: Veronika.Motlova@seznam.cz

O VelííQ:

No takže... VelííQ je střeštěná osoba co se blogu věnuje už asi pět let (toto letí :D). V červnu jí bude 13 let, takže je ve znamení blíženců... Má několik osobností, je náladová, vytlemená, šílená a někdy hyperaktivní a líná... :D Ráda kreslí, fotí, tancuje, píše, dělá grafiku, poslouchá hudbu a nejradši spinká. Momentálně se v kreslení věnuje hlavně cartoon stylu, ale kreslí i obyčejné věci. Anime... Jediný anime co se jí fakt líbí je samozřejmě Kuroshitsuji, protože Sebbík je naprosto k sežrání! :D Ne, vážně. Kuroshitsuji (vážně se to blbě píše) se jí líbí kvůli vtipnosti, akčnosti a tak dále. Všichni kdo to viděli vědí, co je na tom seriálu nejlepší. Nejoblíbenější postava je Sebastian... :P :)

Výtvory:



Sebby+Ciel

17. března 2011 v 20:29 | Sebby |  Kresby a výtvory
Takže, další moje kresba. Opět je podle mangy v seriálu by jste tuhle scénu hledali marně. Momentálně je Ciel na dně, totálně vystresovaný a má astmatický záchvat (původně na obrázku slintal, ale to jsem taktně vynechala, abych mu nechala aspoň zbytek jeho důstojnosti) a Sebby ho uklidňuje. Tahle scéna je dost silná, naprosto plná emocí a prostě mě uchvátila. Tak jsem si to nakreslila :D


Jak to (možná) bylo s Undym

17. března 2011 v 19:38 | Sebby |  Jednorázové povídky
Takže, další povídka do FF soutěže :-D, tentokrát o Undertakerovi. Tentokrát trochu kratší :D Doufám, že se bude líbit :D

"Tak, děti, dnes máme den povolání! Přišlo pár zajímavých lidí, aby nám povyprávěli o svém životě a především o svém povolání a hlavně, aby vám poradili v tom, čím se máte stát! Na začátek tu máme jednoho zajímavého pána, který se jmenuje...... Ehm, pan Undertaker... Buďte hodní a nedělejte tu nepořádek! A teď už přichází pan Undertaker!" (učitelka výrazně zbledla, když "pana Undertakera" uviděla)
,,Mé jméno je.. Ne, to vám neřeknu Hihi! Skoro nikdo ho nezná, tak ho tu nebudu zveřejňovat. Opatrnost především chi, chi! Většina mi říká prostě Undertaker... Na tento rozhovor mě pozvali proto, abych vám odvyprávěl svůj životní příběh. Ne, nehledám novou práci, hrobařina mi naprosto vyhovuje a teď už těmi dotěrnými otázkami nerušte, začínáme cha, chá!
Narodil jsem se v jedné zapadlé vesničce ve Skotsku. Moji rodiče nebyli zrovna bohatí, byli to obyčejní lidé, matka dělala služebnou, otec to, co bylo zrovna potřeba, kromě toho měli vlastní pastvu a pár ovcí (znáte to, Skotsko....). Ne, ovečku Shoona jsme tam neměli... Aby měli na živobytí, museli pořád pracovat a tak jsem zůstával doma sám. Neměl jsem žádné bratry, ani sestry a pro moje rodiče jsem byl sklamáním. Nebyl jsem nijak moc chytrý a ani oblíbený. Neměl jsem moc kamarádů, za což mohla moje zvláštnost- bílo šedé vlasy už od dětství. Ne, albín jsem nebyl. Vidíš snad, že bych měl červené oči? Nikdo to nechápal a mě to ničilo život. Všechny děti se mi kvůli tomu smály a nikdo se mnou nechtěl kamarádit. Proto jsem byl uzavřený a především osamělý. Měly mě rády jen moje ovce, které jsem každý den hlídal.
Jednoho dne jsem opět spěchal k ovcím a čakalo mě tam velké překvapení. Jedné ovci se narodilo černé jehňátko. Byla to u nás velká zvláštnost a kvůli tomu měly černá jehňata větší cenu. Naši by ho (byl to beránek) prodali, ale já jsem si ho od první chvíle oblíbil a tak jsem to nedovolil.
V tu dobu jsem musel nastoupit do školy, což pro mě nebyly zrovna ty nejlepší časy. Jen více dětí co se mi můžou posmívat. Byl jsem taky zvláštní i v tom, že jsem začal nosit jen černé (nebo spíše už šedé) oblečení. Ne, nebyl jsem emo!! Už mě vážně začínáte štvát! Vždycky po škole jsem popadl všechny potřebné věci a běžel jsem za svým milovaným beránkem. Pojmenoval jsem ho Negřík. Cože?! Ne, není to ten ledňák!!! Víte co? Vemte si sušenku! Jenže takové domácí zvířátko je celkem problémové. Pokud znáte nějaké ovce víte, že jsou strašně nenažrané a sní na co přijdou. Stala se mi taková komická příhoda.
Musel jsem napsat domácí úkol do angličtiny. Ano, taky jsem ji tak nesnášel, ale to je vedlejší.. V té době se ještě psalo inkoustem. Vzal jsem si to opět k ovcím a úkol jsem psal na jednom hezkém pařezu, který už mi dlouho sloužil jako stoleček. Ne, nepotkal jsem tam Křemílka ani Vochomůrku!! Jezte sušenky a buďte zticha!!!!! Dopsal jsem úkol a nechal jsem ho uschnout na pařezu. Mezitím jsem si lehnul vedle pařezu na krásně posekanou trávu. Sekačku jsme neměli, ne ani jsem si ji nepůjčil od Ronalda Knoxe! Stačily mi ty ovce. A po chvíli jsem usnul. Negřík se pásl opodál. Z krásného snu mě probudila kapka, co mi ukápla na tvář. Utřel jsem ji rukou a otevřel jsem oči. Jaký byl můj údiv, když jsem zjislil, že mám ruku celou umazanou od inkoustu a že Negřík si v klidu chroustá můj pracně napsaný úkol. Navíc převrhl lahvičku s inkoustem a tak se inkoust rozléval po celém pařezu. Rychle jsem lahvičku postavil a pokusil se ještě zachránit zbytek úkolu, ale moc toho nebylo. Každopádně Negřík ode mě dostal pořádně vynadáno.
Ve škole mě bavil jen jeden předmět a to byla biologie. Záhady lidského těla mě strašně vzrušovaly a když jsme pitvali žábu nebo myš, byl jsem ve svém živlu. Ostatní děti jen ječely a s odporem se toho nezúčastňovaly. Já jsem však ty hodiny miloval. Ne, nebyl jsem ve Faktoru strachu, ty snad ano? Pitvě jsem se začal věnovat i doma. Pitval jsem kde co, ale především ovce, když zahynuly. Za nějaký čas jsem v tom byl lepší než kdejaký řezník nebo zvěrolékař. Jestli bych vám tu neudělal názornou ukázku? Klidně, chichi.. (*učitelka ho sjela vražedným pohledem..*) No, víte co, kdyžtak až potom a musí to dovolit paní učitelka... Teď to dovyprávím..
Pak jednou umřel Negřík (ještě před tím však stačil splodit spoustu černých oveček..). Taky jsem ho rozpitval. Zauzlovaná střeva... Jeho kůži jsem mu stáhl a nechal si ji na památku. Ne, nebyla z něj kabelka! Už jsi někdy viděla kabelku z ovce? Zanedlouho jsem musel začít pracovat. Vypadal jsem dost podivně. Dlouhé stříbřitě bílé vlasy, pořád jen černé oblečení a byl jsem dost vysoký... Ne, tolik jako Mount Everest fakt nemám. Co? Že už vám došly sušenky? Mám ještě jednu plnou urnu... Tady máte.. Rozloučil jsem se s rodiči a vydal jsem se do nového povolání v nedalekém městě.
Pracoval jsem v jedné fabrice, ale moc dlouho jsem tam nevydržel. Hned po pár dnech mě stihla strašná choroba, které jsem v podstatě podlehl. Ne, nebyla to rýmečka!!! Jez ty sušenky a nemel! Když už jsem věděl, že je se mnou konec, vzal jsem si svoje nejlepší šaty, učesal jsem si svoje dlouhé vlasy (už jsem si je dlouho nečesal, tak jsem o ně zlomil hřeben.. no co, stejně jsem ho už neměl potřebovat..) a lehl si takto plně připravený na své smrtelné lože. Ne, nebylo ve tvaru leknínu, připadám ti snad jako ten žabák ze Shreka? Smrtka přišla, ale vypadal trochu jinak, než jsem si ji představoval.
Neměla ani obrovskou kosu celou od krve, ani černou kápi a dokonce ani červené svítící oči a kostnaté ruce. Místo toho ke mně přišel né moc vysoký mladík oblečený v pastelově zelené košili, světle modré kravatě a černém kvádru. Vlasy měl blonďaté a jeho pomněnkově modré oči svítily do dálky. Místo kosy měl nůž na dopisy a všechno to ještě doplňovaly světle oranžové brýle. Vypadal vážně trochu komicky...
"Mám pro tebe zprávu. Jsi vyvolený a tak máš na výběr." Ne, nedostal jsem se do té soutěže Vyvolení!! V té době nic takového nebylo!!! "Buď se rozhodneš dnes zemřít nebo se staneš jednou z Londýnských smrtek. Na rozmyšlení máš přesně minutu!" Neměl jsem co ztratit a tak jsem nad ničím nepřemýšlel a hned jsem řekl: "Beru!!" Smrtce se zřetelně ulevilo, oslnivě se na mě usmál a vytáhl mě z postele. Pak mě vzal do "sídla" smrtek. Ani nevím, jak jsme se tam vlastně dostali. Zaučili mě, vysvětlili mi, co mám za povinosti a nakonec mě čekalo slavnostní předávání brýlí. Ne, nebyla to korunovace, ani jsem nevyhrál Oscara! Víte, co jsou to brýle?
Jako smrtka se mi dost dařilo. Byl jsem nejúspěšnější a zároveň nejmladší smrtka a vyhrál jsem spoustu cen, ale nebyl jsem moc oblíbený. Kazil jsem jim průměry a všechna sláva padla na mou hlavu. Nakonec mě tak nesnášeli, že mě donutili jít do důchodu. Mohl jsem si vybrat povolání, které jsem chtěl a oni mi všechno potřebé obstarali. Ne, nestal jsem se astronautem, ani Pamellou Andersonovou! Jak vás napadlo zrovna tohle? I když, uznávám, že tohle zařídit by asi nebylo zrovna nejjednodušší, haha!
Chtěl jsem konečně trochu srandy, moc jsem si jí neužil a tak jsem se stal hrobařem. Mohl jsem se věnovat své milované pitvě, dokonce na lidech a beztrestně a také se věnovat svému druhému a přísně tajnému koníčku- pečení sušenek... Hlavně ať se to nedozvědí ostatní smrtky, to by bylo... No ale sušenky jsem ještě pořádně zdokonalil a nakonec jsem je začal vyrábět ve velkém a to ve tvaru kostiček. Později zachutnali i samotnému Cielovi Phantomhivovi a ten je začal prodávat jako psí keksy... Ale to už je věc druhá.
Tak tohle je můj životopis, děti. Doufám, že se mnou neinspirujete, proto se musíte pořádně učit!!"
"Tak, děti, zatleskáme panu Undertakerovi a teď přichází na řadu paní Smisová, která je policistkou!" (všechny děti začaly znuděně mručet..)
Od té doby se v té třidě nikdo neučil, protože každý žák chtěl být smrtkou... Případně hrobařem nebo chtěl vyrábět sušenky... Na výběr toho bylo dost..


Dessing alá Alois

17. března 2011 v 17:27 | Grell |  Laye ke stažení


Nedalo mi to, prostě nedalo. Musím to sem hodit, i přestože vím, že moje snaha je beztak zbytečná, protože a jelikož nikdo o takový lay nestojí. Hm, ale egoismus a naivita vládne světu a tajně doufám, že se někomu ten dess bude líbit, nu uvidím. Takže tramtadadá, naleznete jej ZDE. Kritizujte, hodnoťte, komenujte, jen s chutí do mé maličkosti. Huh.
Grell

Sladký jako cukrkandl III.

17. března 2011 v 16:17 | Grell&Sebby |  Kapitolové povídky

Hoho, zdá se, že se to i někomu líbí. Takže další porce naší Sebatianoidní a Grelloidní povídky je zde... třetí část. Hm, cenzura není třeba... :P
Přejeme hezké počtení

Zvrhlá dvojka Sebby & Grell





Kuroshitsuji - o co vlastně jde v druhé řadě

16. března 2011 v 20:31 | Undertaker |  Anime
Druhé řadě figurují dvě nové postavy - Alois Trancy a Claude Faustus. Alois je na první pohled zlý, sadistický kluk s velkým bohatstvím, pyšnící se titulem "královnin pavouk". Claude Faustus je Sebastian v bleděmodrém, je to démon, který Trancymu slouží. Nechá do sebe kopat a dělat ze sebe pitomce, ale je mu to jedno, jelikož ví, že ho Alois potřebuje. A taky mu nezapomíná pořád dokola opakovat, že "chce svého pána celého pohltit".
Jednou se ale u v Trancyho sídle ukáže podivný člověk s velkým kufrem, jež od začátku přitahuje Aloisovu zvědavost. Claudův démoní čich pak odhlaí druhého démona a z cylindru a kabátu se vyloupne Sebastain Michaelis s Cielem Phantomhivem v kufru. Což náramně hraje Trancymu do karet. A proč, to vám neřeknu, jednak proto, že jsem líná to psát a jednak proto, že chci kurozávislostí zamořit celej svět!

A protože v první řadě jsme si představili první řadu, tady si představíme řadu druhou a pár postav, které se v seriálu vyskytují déle než dvacet vteřin.
Začneme tou druhou řadou, když dovolíte.




Alois Trancy
Onen nehodný chlapec s démoním sluhou. Většinou je charakterizován jako "větší děvka, než Ciel, s kratšíma kalhotama a delšíma punčochama", nicméně nedejte se zmýlit, tento chlapec má velmi smutnou rodinnou historii.
Je zářným příkladem toho, že peníze nejsou všechno. Svoje deprese si vybíjí na služebnictvu, často se uchyluje k lehce sadistickým praktikám. Velice rád svůj personál zesměšňuje, svléká a tak dál (Clauda bez košile neuvidíte, jen tak pro pořádek).
Jeho výrazným osobním znakem je výkřik "Olé!", který vám v průběhu seriálu začně značně lézt na nervy. Když se ale trochu pohrabete v Aloisově charakteru, zjistíte, že ten kluk je vlastně hrozně dobrá duše, těžce stíhaná a zkušená osudem. Je to emocemi narvaná osoba a ty se u ní střídají jak na běžícíám pásu. Jo! A bojí se tmy.




Claude Faustus
Onen démoní sluha té bloncky nahoře, takový trochu zlejší Sebastian. V jejich společných chvilkách (prosím vás, žádně dvojsmyslné myšlenky) je dobře patrná jejich nadnesenost nad lidský svět a jeho malicherné starosti. Jenže originál je nedostižitelný, z Clauda prostě nikdy nebude Sebastian, i kdyby se na hlavu postavil. Dokonce i Grell si to rozmyslí se sváděním.
Claude má zlaté oči místo růžových a Aloisovi se zjevil v podobě pavouka. Místo stříbrných příborů používá příbory zlaté, jeho schopnosti se plně vyrovnají Sebastianovým, i když Alois občas tvrdí, že jeho sluha "je šikovnější".
V Claudově mluvě a způsobu, jakým se k Aloisovi chová, najdete jakousi temnější stránku jého démonské povahy, není tak usměvavý a urejpaný jako Sebby a až příliš často dělá narážky na Aloisovu duši. Omluvte to srovnávání se Sebbym, ale to nejde nesrovnávat.


Hannah Annafellows ( osobně jsem ji překřtila na Nějakýdivnýjménokterýnevímjaksepíše)
Aloisova komorná a nejčastější oběť jeho znuděnosti a depky. To oko neuteklo samo od sebe. Hannah Trancyovy chlapce zbožňuje a proto na sobě nechá dřví štípat a dál pečlivě střeží Aloisovu bezpečnost a čisté ložní prádlo. Hannah je totiž taky démonka, pokud jde o nadpřirozené služebnictvo, Alois není žádný troškař.
Nechápu, jak se jí to povedlo, ale Hannah má Aloise ráda jako vlastního syna a svým způsobem mu matku nahrazuje. Lojzík za ní jde, když se chce pomazlit, Lojzík za ní jde, když chce někoho zbít. Je to prostě Lojzík, stejně jako Hannah je prostě Hannah a je sporná jako všechny ostatní chrakatery v Trancyovic sídle.



Luka
Nejroztomilejší stvoření na světě, je tam sice jenom chvilku, ale budete ho zbožňovat. je to Aloisův mladší bráška, který tehdy ještě nenamyšleného a naprosto normální brášku staršího dokonale zbožňoval a chtěl udělat všechno proto, aby byl Alois šťastnej.
Proto vyvolá Hannah a vymění svoje přáání za svou duši. hannah je činem malého chlapce tak dojatá, že zůstane sloužit v Trancyovic sídle, aby se uvnitř ní samé mohli Alois a Luka zase shledat.

Fajn, tak to by byla druhá řada a teď ty vyskytující se existence.



















Vikomt Druitt
Největší playboy z celýho seriálu. Střídá ženský jako ponožky, dokáže se nadchnout pro cokoliv a je zapletený do obchodu s lidmi, což ho přivede na (bohužel) krátký čas do vězení. Za každých okolností dbá na svou pověst lamače ženských srdcí (fujky). Miluje kari a ptačí zpěv. Většinou chodí v bílé, občas s modrým humrem na hlavě.

William T. Spears
Pokud chcete vědět, jak se tenhle týpek usmívá, musíte se podívat na Ciel in Wonderland, protože v samotném seriálu se prostě nesměje. Jediné, co dělá je, že si postrkuje brýle po nose a neustále si stěžuje na neproplacené přesčasy. Je to jeden z vedoucích odborů v Shinigami Haken, bude stačit, když zůstanete u myšlenky, že je to prostě smrtka. Duše stříhá zahradnickýma nůžkama. Grell je do něj ze záhadného důvodu celý pryč.

Ronald Knox
Willův přesný opak, zřejmě to bude tím, že se učil od Grella. Pochopitelně taky smrtka, místo kosy smrti má sekačku. K obleku nosí tenisky, ve všem si přehnaně věří a nedokáže pochopit, že Will bez brýlí fakt nic nevidí. Je stopro heterosexuálně orientovaný
Dost mě štve, že jeho postavu nerozvedli víc. Možná ve třetí řadě ??