Co se stalo, stalo se 9. část

16. března 2011 v 17:26 | Sebby |  Kapitolové povídky
Vydržel do konce jen ten nejsilnější :D

Vystrojila jsem mu parádní pohřeb, měl krásnou černou rakev s červeným sametem vevnitř, na hrob dostal své oblíbené bílé lilie a natrhala jsem mu pár lučních kvítků, které mi vždycky nosíval, když jsme byli ještě malí. Na pohřbu jsem byla sice jen já, ale to mi nevadilo. Zůstala jsem sama. Neměla jsem na světě už nikoho, nikoho, kdo by mě měl rád. Všichni zemřeli. Můj život už neměl smysl. Hned, když jsem přišla domů našla jsem před dveřmi obálku s popisem mojí práce. Rozhodla jsem se, že zabiji posledního a potom spáchám sebevraždu. Připravila jsem se na to, vzala jsem si svoje nejlepší zbraně, oblečení a vydala jsem se na svůj poslední pracovní případ. Vylezla jsem na střechu jednoho sídla a zamířila jsem na danou oběť. Podívala jsem se do dalekohledu, který byl na nic a tak jsem ho ulomila a odhodila. Prohlédla jsem si oběť, když jsem zjistila, že je to muž, ke kterému běží malý chlapeček a o kus dál k němu mířila manželka s miminkem. Nedokázala jsem vystřelit, musela jsem si vzpomenout na Paula a jeho otce. Tohle může být někdo podobný. Prostě jsem nedokázala zmáčknout spoušť. Jedno zmáčknutí a bylo by po všem. Někdo za mnou z nenadání stál. Otočila jsem se a uviděla jsem vysokého muže ve fraku, pravděpodobně nějakého sluhu, který mi řekl, že pro mě má práci. Lichotil mi a byl na mě hodný a nějak jsem prostě cítila, že mu mohu důvěřovat a tak jsem tu práci vzala, i když jsem vůbec netušila, co budu dělat.
Přivedl mě do sídla mladého pána Ciela Phantomhiva, kde mi řekl, že budu jednou ze sloužících tady v domě. Poprvé jsem si na sebe vzala pořádnou sukni, vlastně šaty, s korzetem a všemi těmi věcmi okolo. Od mladého pána jsem navíc dostala velké kulaté brýle, které skryly moje oči a přes které toho zrovna moc nevidím. Kvůli nim se mi v sídle stala spousta malérů. Začala jsem tu od znova. Pořád mám na paměti poslední Paulovu větu, že se nikdy nemám vzdát a tak bojuji. Bojuji každý den sama se sebou, protože se mi stýská. Příšerně se mi stýská po Paulovi i všech ostatních, ale tady jsem si našla nové přátelé a možná dokonce i rodinu, takže se to dá strpět. Nikdo toho tu o mě moc neví, každý tady má nějaké své velké tajemství, včetně pána Ciela. Já zde jen dělám služebnou, která mimo své obyčejné povinnosti navíc ještě chrání sídlo, když se na něj snaží někdo zaútočit, s ostatními sluhy. A tím můj příběh končí. Dám vám jednu radu na závěr, kterou mi před dlouhou dobou řekl jeden moudrý muž: Nikdy se nevzdávejte!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 16. března 2011 v 21:14 | Reagovat

Super konec! :) Počkej a proč jí dal ty brýle? :D To jsem trošku nepochopila... :D

2 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 16. března 2011 v 22:59 | Reagovat

No, pravděpodobně kvůli těm jejím nádherným očím, aby nepřivolávala moc pozornosti a aby se do ní nezamiloval každej mužskej, kterej by navštívil Ciela :-D

3 The VelííQ The VelííQ | Web | 17. března 2011 v 13:44 | Reagovat

[2]: Jo ták... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama