Co se stalo, stalo se 3. část

14. března 2011 v 8:01 | Sebby |  Kapitolové povídky
Další část.. :D

Okno bylo otevřené, takže do pokoje občas vletělo pár vloček sněho, které se snažily přikrýt ten příšerný výjev. Matka, která čekala dítě ležela zastřelená na lenošce, oči vyvalené, ústa sevřená v posledním výkřiku. Na jejím těle měl položenou hlavu mrtvý otec, klečící na koberci v kaluži krve. O kus dál na zemi ležel mrtvý Frank, kolem jehož těla se válely ještě střepy z rozbitého čajového servisu a několik zákusků. Jeho krev se společně s rozlitým čajem snažila vpít do koberce a celkem úspěšně se jí to dařilo. Když jsem to uviděla, okamžitě jsem se slzami v očích vyběhla k otci a i když jsem věděla, že jsou všichni mrtví, šla jsem si to ještě raději ověřit. Když jsem to potvrdila, začala jsem konečně ječet. Můj jekot přivolal Paula. Vešel do pokoje a uviděl mě, jak brečím u mrtvol rodičů a o kus dál spatřil svého otce. Rozběhl se k němu a s řevem, smíšeným s pláčem volal: "Otče! Vzlikal. "Proč jsi mě tu nechal samotného?!" Náš řev uslyšel podkoní a tak se šel podívat, co se nám stalo. Když nás uviděl, jak objímáme těla svých mrtvých rodičů, ihned šel zase zpět a zavolal policii.
Než policie přijela, podařilo se aspoň podkonímu odtáhnout nás od rodičů a alespoň trošičku nás uklidnit. Byli jsme oba celí zmazaní od krve, ale to nám bylo jedno. Policie přijela, přijel také jeden podivný hrobař z pohřební služby. Nevím proč, ale zdálo se mi, jako by se občas uchechtl, i když tam nebylo nic vtipného, který odvezl těla. Policie nezjistila kdo rodiče zabil, ani proč. Hrobař odjel, policie šla ještě prozkoumat zbytek domu a mě zaujal lesklý předmět, který se válel kus od okna. Když jsem se na něj šla podívat, zjistila jsem, že je to knoflík s erbem. Nevím proč, ale nechala jsem si ho. Zbytek jsem už nějak nevnímala. Každopádně někdo rozhodl, že s Paulem půjdeme do sirotčince. Oba jsme byli zdrcení, já si navíc musel zvyknout na úplně jiné podmínky, než jsem měla doposud.
Musela jsem se naučit pracovat, s čím mi naštěstí pomohl Paul a taky naučit se přežít v drsném prostředí sirotčince s přísnými pravidly a především tresty. Nesnášela jsem to tam. Jediné co mě drželo při životě byl Paul a naděje, že se odsud dostaneme brzy pryč. Když už nejhorší doba smutku pominula a já se začala seznamovat s realitou krutého světa, začala jsem přemýšlet nad tím, kdo byl vrahem rodičů. Rozhodla jsem se, že ho najdu a pomstím se mu, ať to stojí co to stojí. Vzpoměla jsem si na podivný knoflík, který jsem měla uložený ve své šperkovnici. Něco mi zůstalo z domova. Byli na něm dva vzájemně propletení hadi a uprostřed byla rudá růže. Celé to bylo zlaté až na tu rudou růži. Přemýšlela jsem o tom, že už jsem ten erb někde viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout kde. Paula jsem do toho nezatahovala, nechtěla jsem ho tím ještě víc trápit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 14. března 2011 v 8:43 | Reagovat

Těším se na pokráčko. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama