Co se stalo, stalo se 7. část

16. března 2011 v 8:15 | Sebby |  Kapitolové povídky
Ehm, už to skoro končí :D

Vešla jsem do jeho ložnice se zbraní v ruce se kterou jsem mířila přímo na něj se slovy: "Jestli jen pípnete, je po vás." Viditelně zbledl, začal koktat a nechápavě na mě zíral. Neměl nejmenší tušení o tom, kdo jsem. Řekla jsem mu to a vypálila jsem na něj otázku, proč zabil moje rodiče. Nejdříve mě pořádně sjel pohledem, potom uviděl moje červené vlasy a oči zděděné po matce. Nejprve se snažil popírat, ale když zjistil, že nemá na vybranou a že mě ty jeho slabé argumenty neoblafnou, šel s pravdou ven. Vyprávěl mi svůj životní příběh o dědictví, lásce k mé matce, neúspěchu, prostě o všem, co už jsem věděla, což mě moc nezaujalo. Proto jsem po něm žádala odpověď proč to udělal a ještě k tomu zrovna teď. "Tak se podobá šsvé matce..." Sjela jsem ho vražedným pohledem, on odvrátil pohled a začal. "Nemám nic, možná kromě peněz a ty jsem před nějakou dobou už také skoro neměl. Zato můj bratr měl vždycky všechno. Manželku, kterou jsem chtěl já, otcovu firmu, kterou jsem měl zdědit já, dítě, které jsem neměl a spoustu štěstí. Už jednou jsem se ho pokusil zabít, najmul jsem si bandu otrapů, kteří se ho pokoušeli ubít, ale někdo je při tom přistihl a oni utekli, zbabělci. Nastražil jsem to na něj. Napsal jsem mu, že se s ním chci na tom místě sejít a cestou tam ho přepadli ti "lupiči". Nemohl mě z toho oficiálně vinit, nic netušil. Teď už jsem se ale polepšil a vzal jsem si na to zkušenějšího vraha. Oficiálně je to můj komorník, ale dělá pro mě všechnu tu špinavou práci. Navíc tohle období se mi zdálo jako naprosto ideální pro pomstu. Nic netušili, byly Vánoce, tvoje matka čekala dítě, tvůj otec se na něj tak těšil, jak příhodné! Konečně trpěl někdo jiný než já! Co mě prozradilo?" "Našla jsem knoflík vašeho sluhy s vaším erbem." "Oh, taková chyba.." "Jak už asi víte, zabiji vás, za to, co jste udělal mým rodičům si ani nic jiného nezasloužíte." "Ano, s tím jsem počítal, když jsem zjistil, kdo jsi. Už mě stejně nebaví být na světě, tak mi to ulehči, prosím tě, Maylene!" Celkem mě překvapilo, že zná moje jméno, i když jsem mu ho před tím neřekla, ale to mě neodradilo. Zastřelila jsem ho. Jedna rána přímo do srdce. Mohla jsem ho zabít pomalu a bolestivě, ale to jsem nechtěla. Odešla jsem domů, ještě jsem zkontrolovala, jestli tam po mě nezůstaly žádné stopy. Nic jsem nenašla. Pomstu jsem vykonala a tak jsem se mohla vrátit domů.
Vstala jsem brzy. Byla jsem ráda, že už mám všechno za sebou. Šla jsem do zahrady natrhat nějaké ovoce ze stromů. Otevřela jsem dveře a na rohožce jsem spatřila obálku s mým jménem. Rychle jsem ji popadla a otevřela. Byl tam dopis.


Vážená slečno Maylene.
Vím o tom, co jste včera udělala a nabízím vám dvě možnosti. Buď budete pracovat pro mě a protože vím, že jste ve střílení dobrá, budete mým nájemným vrahem. Budu Vám platit nějaké peníze a nic neřeknu, nebo Vás udám na policii a zabiji Vám bude ve stejný čas doručena obálka s pokyny, koho zabít.
Pevné zdraví přeje
Váš nový zaměstnavatel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 16. března 2011 v 12:11 | Reagovat

To ještě není Sebastian ne? Ale moc se těším na pokráčko! :)

PS: Poslala jsem vám nějaké avatary, tak se na ně dyštak mrkněte... ;) :D :)

2 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 16. března 2011 v 20:30 | Reagovat

Děkujeme :-D Ne, není to Sebby :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama