Co se stalo, stalo se 8. část

16. března 2011 v 14:23 | Sebby |  Kapitolové povídky
Předposlední část.. :D

Neměla jsem na výběr. Paul byl jediný člověk, který mi na světě zbyl a já už jsem ho nechtěla ztratit. Paul přišel zanedlouho domů z práce. Byl opět naprosto vyčerpaný. Dala jsem mu snídani a hned po tom, co ji snědl si šel lehnout. Už u snídaně padal únavou. Ani si nevšiml toho, že mě něco trápí. To bylo dobře, bude lepší, když nebude raději nic tušit. Začínala jsem o něj mít strach, ta práce mu rozhodně nedělala dobře, ale lepší si asi v blízké době najít nemohl. Celý den prospal, večer se šel ještě navečeřet a pak jsme šli oba spát. Měl mít další den opět noční.
Ráno jsem si šla pro dopis s pokyny. Byla tam adresa, napsané přesné místo i čas, kdy mám toho člověka zabít. Dokonce tam byla přiložená i fotografie. Zabila jsem ho. Jedna rána a bylo po něm. Nesnášela jsem tu práci. Paulovi jsem řekla, že už mám práci, že hlídám děti jedné bohaté rodiny, proto nevím v kterou denní dobu mě budou zrovna potřebovat. Věřil mi to. Pár měsíců to probíhalo stejně. Jednou za čas jsem dostala dopis, že mám někoho zabít. Toho jsem zabila, nikdy mě nechytili.
Paul ale v práci chřadl a chřadl. Nakonec onemocněl. Měl tuberkulózu. Nejprve jsme si ničeho nevšimli, akorát v noci se více potil a začal postupně hubnout. Za nějakou dobu ale propukly horečky a strašný kašel. Nevynalezl na ni jetě nikdo lék, takže jsme nemohli nic dělat. Nezajímalo mě, že se možná nakazím taky, stejně život bez něj neměl smysl. Byla jsem jen u něj, jídlo jsem si nechávala donášet, práci jsem naštěstí žádnou neměla. Bylo to s ním čím dál horší. Měl vysoké teploty, kašlem se dávil a nechtěl jíst. Nemohla jsem nic dělat, jenom být s ním. Celou noc i den jsem byla u jeho postele a vyměňovala mu obklady a snažila jsem se do něj dostat nějaké jídlo. Všechno marné. I kdyby neumřel na ten příšerný kašel, zanedlouho by umřel hlady. Pořád jsem mu říkala, že se to spraví, on se uzdraví a bude to v pořádku, jen nesmí přestat s tou nemocí bojovat a věřit, ale on mi to nevěřil. Věděl, že to nezvládne. Touto nemocí trpěla spousta lidí a byl to zázrak, když jí někdo nepodlehl. On věděl, že jemu se ten zázrak nestane. Jeho poslední slova byla: "Miluji tě na vždy, jak už jsem ti slíbil a věřím, že to tady beze mě zvládneš. Jen se drž své rady a nikdy se nevzdávej." Potom vzal mou tvář do svých prochřadlých rukou, naposledy mě políbil a zemřel. Ještě nějakou dobu jsem tam ležela u jeho těla a vzlikala, než jsem se konečně donutila odpoutat se od něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 16. března 2011 v 14:49 | Reagovat

chybí tu 8. :D ...

2 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 16. března 2011 v 20:46 | Reagovat

Opraveno :-D Špatně jsem to očíslovala, omlouvám se :-D Je jich jen 9, ne 10 :-D

3 The VelííQ The VelííQ | Web | 16. března 2011 v 21:09 | Reagovat

Jo tak super... :D :D :)

4 The VelííQ The VelííQ | Web | 16. března 2011 v 21:12 | Reagovat

Tak jsem to dočetla... No ták... :( :D To je hnusný... :( Já vím, že jsi to takhle asi musela udělat, ale... pf... Smutný!

5 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 17. března 2011 v 19:21 | Reagovat

Jj, je to smutný.. To byl původně účel. Měla jsem dost špatnou náladu a rozhodla jsem se zkusit něco z trochu jiného soudku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama