Jak to (možná) bylo s Undym

17. března 2011 v 19:38 | Sebby |  Jednorázové povídky
Takže, další povídka do FF soutěže :-D, tentokrát o Undertakerovi. Tentokrát trochu kratší :D Doufám, že se bude líbit :D

"Tak, děti, dnes máme den povolání! Přišlo pár zajímavých lidí, aby nám povyprávěli o svém životě a především o svém povolání a hlavně, aby vám poradili v tom, čím se máte stát! Na začátek tu máme jednoho zajímavého pána, který se jmenuje...... Ehm, pan Undertaker... Buďte hodní a nedělejte tu nepořádek! A teď už přichází pan Undertaker!" (učitelka výrazně zbledla, když "pana Undertakera" uviděla)
,,Mé jméno je.. Ne, to vám neřeknu Hihi! Skoro nikdo ho nezná, tak ho tu nebudu zveřejňovat. Opatrnost především chi, chi! Většina mi říká prostě Undertaker... Na tento rozhovor mě pozvali proto, abych vám odvyprávěl svůj životní příběh. Ne, nehledám novou práci, hrobařina mi naprosto vyhovuje a teď už těmi dotěrnými otázkami nerušte, začínáme cha, chá!
Narodil jsem se v jedné zapadlé vesničce ve Skotsku. Moji rodiče nebyli zrovna bohatí, byli to obyčejní lidé, matka dělala služebnou, otec to, co bylo zrovna potřeba, kromě toho měli vlastní pastvu a pár ovcí (znáte to, Skotsko....). Ne, ovečku Shoona jsme tam neměli... Aby měli na živobytí, museli pořád pracovat a tak jsem zůstával doma sám. Neměl jsem žádné bratry, ani sestry a pro moje rodiče jsem byl sklamáním. Nebyl jsem nijak moc chytrý a ani oblíbený. Neměl jsem moc kamarádů, za což mohla moje zvláštnost- bílo šedé vlasy už od dětství. Ne, albín jsem nebyl. Vidíš snad, že bych měl červené oči? Nikdo to nechápal a mě to ničilo život. Všechny děti se mi kvůli tomu smály a nikdo se mnou nechtěl kamarádit. Proto jsem byl uzavřený a především osamělý. Měly mě rády jen moje ovce, které jsem každý den hlídal.
Jednoho dne jsem opět spěchal k ovcím a čakalo mě tam velké překvapení. Jedné ovci se narodilo černé jehňátko. Byla to u nás velká zvláštnost a kvůli tomu měly černá jehňata větší cenu. Naši by ho (byl to beránek) prodali, ale já jsem si ho od první chvíle oblíbil a tak jsem to nedovolil.
V tu dobu jsem musel nastoupit do školy, což pro mě nebyly zrovna ty nejlepší časy. Jen více dětí co se mi můžou posmívat. Byl jsem taky zvláštní i v tom, že jsem začal nosit jen černé (nebo spíše už šedé) oblečení. Ne, nebyl jsem emo!! Už mě vážně začínáte štvát! Vždycky po škole jsem popadl všechny potřebné věci a běžel jsem za svým milovaným beránkem. Pojmenoval jsem ho Negřík. Cože?! Ne, není to ten ledňák!!! Víte co? Vemte si sušenku! Jenže takové domácí zvířátko je celkem problémové. Pokud znáte nějaké ovce víte, že jsou strašně nenažrané a sní na co přijdou. Stala se mi taková komická příhoda.
Musel jsem napsat domácí úkol do angličtiny. Ano, taky jsem ji tak nesnášel, ale to je vedlejší.. V té době se ještě psalo inkoustem. Vzal jsem si to opět k ovcím a úkol jsem psal na jednom hezkém pařezu, který už mi dlouho sloužil jako stoleček. Ne, nepotkal jsem tam Křemílka ani Vochomůrku!! Jezte sušenky a buďte zticha!!!!! Dopsal jsem úkol a nechal jsem ho uschnout na pařezu. Mezitím jsem si lehnul vedle pařezu na krásně posekanou trávu. Sekačku jsme neměli, ne ani jsem si ji nepůjčil od Ronalda Knoxe! Stačily mi ty ovce. A po chvíli jsem usnul. Negřík se pásl opodál. Z krásného snu mě probudila kapka, co mi ukápla na tvář. Utřel jsem ji rukou a otevřel jsem oči. Jaký byl můj údiv, když jsem zjislil, že mám ruku celou umazanou od inkoustu a že Negřík si v klidu chroustá můj pracně napsaný úkol. Navíc převrhl lahvičku s inkoustem a tak se inkoust rozléval po celém pařezu. Rychle jsem lahvičku postavil a pokusil se ještě zachránit zbytek úkolu, ale moc toho nebylo. Každopádně Negřík ode mě dostal pořádně vynadáno.
Ve škole mě bavil jen jeden předmět a to byla biologie. Záhady lidského těla mě strašně vzrušovaly a když jsme pitvali žábu nebo myš, byl jsem ve svém živlu. Ostatní děti jen ječely a s odporem se toho nezúčastňovaly. Já jsem však ty hodiny miloval. Ne, nebyl jsem ve Faktoru strachu, ty snad ano? Pitvě jsem se začal věnovat i doma. Pitval jsem kde co, ale především ovce, když zahynuly. Za nějaký čas jsem v tom byl lepší než kdejaký řezník nebo zvěrolékař. Jestli bych vám tu neudělal názornou ukázku? Klidně, chichi.. (*učitelka ho sjela vražedným pohledem..*) No, víte co, kdyžtak až potom a musí to dovolit paní učitelka... Teď to dovyprávím..
Pak jednou umřel Negřík (ještě před tím však stačil splodit spoustu černých oveček..). Taky jsem ho rozpitval. Zauzlovaná střeva... Jeho kůži jsem mu stáhl a nechal si ji na památku. Ne, nebyla z něj kabelka! Už jsi někdy viděla kabelku z ovce? Zanedlouho jsem musel začít pracovat. Vypadal jsem dost podivně. Dlouhé stříbřitě bílé vlasy, pořád jen černé oblečení a byl jsem dost vysoký... Ne, tolik jako Mount Everest fakt nemám. Co? Že už vám došly sušenky? Mám ještě jednu plnou urnu... Tady máte.. Rozloučil jsem se s rodiči a vydal jsem se do nového povolání v nedalekém městě.
Pracoval jsem v jedné fabrice, ale moc dlouho jsem tam nevydržel. Hned po pár dnech mě stihla strašná choroba, které jsem v podstatě podlehl. Ne, nebyla to rýmečka!!! Jez ty sušenky a nemel! Když už jsem věděl, že je se mnou konec, vzal jsem si svoje nejlepší šaty, učesal jsem si svoje dlouhé vlasy (už jsem si je dlouho nečesal, tak jsem o ně zlomil hřeben.. no co, stejně jsem ho už neměl potřebovat..) a lehl si takto plně připravený na své smrtelné lože. Ne, nebylo ve tvaru leknínu, připadám ti snad jako ten žabák ze Shreka? Smrtka přišla, ale vypadal trochu jinak, než jsem si ji představoval.
Neměla ani obrovskou kosu celou od krve, ani černou kápi a dokonce ani červené svítící oči a kostnaté ruce. Místo toho ke mně přišel né moc vysoký mladík oblečený v pastelově zelené košili, světle modré kravatě a černém kvádru. Vlasy měl blonďaté a jeho pomněnkově modré oči svítily do dálky. Místo kosy měl nůž na dopisy a všechno to ještě doplňovaly světle oranžové brýle. Vypadal vážně trochu komicky...
"Mám pro tebe zprávu. Jsi vyvolený a tak máš na výběr." Ne, nedostal jsem se do té soutěže Vyvolení!! V té době nic takového nebylo!!! "Buď se rozhodneš dnes zemřít nebo se staneš jednou z Londýnských smrtek. Na rozmyšlení máš přesně minutu!" Neměl jsem co ztratit a tak jsem nad ničím nepřemýšlel a hned jsem řekl: "Beru!!" Smrtce se zřetelně ulevilo, oslnivě se na mě usmál a vytáhl mě z postele. Pak mě vzal do "sídla" smrtek. Ani nevím, jak jsme se tam vlastně dostali. Zaučili mě, vysvětlili mi, co mám za povinosti a nakonec mě čekalo slavnostní předávání brýlí. Ne, nebyla to korunovace, ani jsem nevyhrál Oscara! Víte, co jsou to brýle?
Jako smrtka se mi dost dařilo. Byl jsem nejúspěšnější a zároveň nejmladší smrtka a vyhrál jsem spoustu cen, ale nebyl jsem moc oblíbený. Kazil jsem jim průměry a všechna sláva padla na mou hlavu. Nakonec mě tak nesnášeli, že mě donutili jít do důchodu. Mohl jsem si vybrat povolání, které jsem chtěl a oni mi všechno potřebé obstarali. Ne, nestal jsem se astronautem, ani Pamellou Andersonovou! Jak vás napadlo zrovna tohle? I když, uznávám, že tohle zařídit by asi nebylo zrovna nejjednodušší, haha!
Chtěl jsem konečně trochu srandy, moc jsem si jí neužil a tak jsem se stal hrobařem. Mohl jsem se věnovat své milované pitvě, dokonce na lidech a beztrestně a také se věnovat svému druhému a přísně tajnému koníčku- pečení sušenek... Hlavně ať se to nedozvědí ostatní smrtky, to by bylo... No ale sušenky jsem ještě pořádně zdokonalil a nakonec jsem je začal vyrábět ve velkém a to ve tvaru kostiček. Později zachutnali i samotnému Cielovi Phantomhivovi a ten je začal prodávat jako psí keksy... Ale to už je věc druhá.
Tak tohle je můj životopis, děti. Doufám, že se mnou neinspirujete, proto se musíte pořádně učit!!"
"Tak, děti, zatleskáme panu Undertakerovi a teď přichází na řadu paní Smisová, která je policistkou!" (všechny děti začaly znuděně mručet..)
Od té doby se v té třidě nikdo neučil, protože každý žák chtěl být smrtkou... Případně hrobařem nebo chtěl vyrábět sušenky... Na výběr toho bylo dost..

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 17. března 2011 v 19:59 | Reagovat

Ne ne ne... :D :D :D :D K tom uprostě není co říct. :D Skvělý! :)

2 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 17. března 2011 v 20:07 | Reagovat

Díky :-D

3 Undertaker Undertaker | Web | 18. března 2011 v 11:21 | Reagovat

Tady se o sobě člověk dozví věcí :-D Já pojdu :-D Ne, nepojdu na rýmečku!

4 Christine Erin Keyson Christine Erin Keyson | 16. srpna 2011 v 0:20 | Reagovat

Úžasné. :D

5 ShaylaCbswy ShaylaCbswy | E-mail | 12. října 2018 v 2:39 | Reagovat

Absolutně nová aktualizace balíčku SEO / SMM "XRumer 16.0 + XEvil 4.0":
captcha řešení Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
a více než 8400 dalších kategorií captcha,
s nejvyšší přesností (80 až 100%) a nejvyšší rychlostí (100 img za sekundu).
Můžete připojit XEvil 4.0 k nejoblíbenějšímu softwaru SEO / SMM: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke a více než 100 dalších softwarů.

Zájem? Existuje spousta nepřehledných videí o XEvile na YouTube.
Hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama