Sladký jako cukrkandl I.

14. března 2011 v 20:25 | Grell&Sebby |  Kapitolové povídky
Přemýšleli jste někdy nadtím jak by mohl dopadnout den, kdy si Grell může dělat se Sebastianem co chce? (Viz. díl s panenkami a Cielův dluh)
My ano! Daly jsme se dohromady náhodou, a co nevzniklo povídka? A o čem jiném by mohl psát Sebby s Grellíkem než naprosto egocentristicky o nich?
Pohodlně se usaďte, protože tohle je vážně strašná šílenost.
Pohodové a úsměvné čtení přejí Grell a Sebby... :)

Sladký jako cukrkandl I.

Slunce prosvítalo korunami stromů v parku. Byl obyčejný podzimní den a na Anglii až moc jasný. Všechno se zdálo být v naprostém pořádku, stromy s listím zbarveným do zlatova vypadaly nadmíru obyčejně. Jedna jediná věc na té podívané vybočovala mírně z řady, tou věcí byla jistá osoba, smrtka, se svítivě červeným hárem oblečena do krvavě rudého ohozu, čekající na Ciela Phantomhive, ale hlavně na jeho sluhu, Sebastiana.
Ti dva právě kráčeli opodál, zahloubaní do své debaty, že si té zářící červené ani nevšimli. Byla to podivná dvojka. Ciel, ten menší, v modrém oblečený chlapec si vykračoval jako pán (taky to pán byl) a vedle něj jeho Černý sluha Sebastian. Právě na toho smrťák čekal. Když ho spatřil, na nic nečekal a vydal se za ním.
Dvojice zmerčila tu červenou neidentifikovatelnou věc, které s dobrou vůlí říkali Grell, a oba zareagovali jinak. Na Cielově tváři se roztáhl škodolibý úsměv, který se mladý pán snažil zamaskovat náhlým záchvatem kašle. Naopak na tváři toho druhého, Sebastiana, se zračila podivná emoce, jež se mu vtiskla do tváře poprvé - zoufalá touha vzít nohy na ramena a zmizet z toho místa co nejdřív a co nejdál, jenže to nemohl. Takže místo toho kráčel po boku svého pána vstříc té teplé smrtce.
"Co tě sem přivádí... Grelle?" zeptal se Sebby s jistými obavami v hlase.
"Ty," odpověděla mu smrtka pohotově "mám totiž radar na fešáky, víš? A z tebe úplně blázní!!!"
Jak nechutné. Pomyslel si v duchu sluha, ale ponechal si kamennou tvář.
"Já? A co po mě žádáš?" zeptal se nechápavě.
"Přišel jsem si pro svou odměnu!" řekl Grell se zářivým úsměvem, při kterém jste mohli zahlédnout jeho špičaté zuby, lesknoucí se ve slunečních paprscích jako perly.

Sebastian upřel svůj plamenný pohled na Ciela, který si se zájmem prohlížel jeden strom a nevinně si u toho pískal.
"Můj pane?" nadzvedl komorník své dokonalé obočí, a provrtával Ciela očima.
"Miláčku, půjdeme spolu do hračkářství, mají tam krásného medvídka!" Grell se právě věšel Sebastianovi na nohu a plakal štěstím, že se ho může dotýkat. Sebastian už chtěl smrtku kopnout tak, že už by se jeho myšlenky neubíraly nikdy takovým nemravným směrem, už žádní medvídci. Jenže Cielův pohled ho zarazil.
"Dlužím Grellovi svůj život, takže má jeden den kdy si s tebou smí dělat co chce. Přeji příjemnou zábavu." usmál se nevinně Ciel a čekal na reakci svého sluhy.
"Cože?" vypadlo ze Sebastiana. Jeho napůl nevěřícný a napůl vražedný pohled mluvil za vše. Málem se rozklepal vzteky. Ne, musí si zachovat klid a přemýšlet - pobízel se v duchu. Jak mi to Ciel mohl udělat? Aha, pán se chtěl pobavit, co? A chudák sluha to tu zase odře. Zrovna jeho- smrtku, která se neštítí ničeho, nemá vůbec žádné zábrany a brousí si na něj zuby už dlouho.
Možná proto je má tak špičaté! - napadlo ho a v duchu se trochu pousmál. Ne, musí se soustředit.
V hlavě měl najednou prázdno, žádný démonsky dokonalý plán ho nenapadal a už ho to začalo znervózňovat. No asi se nedá nic dělat, budeš se muset podřídit, našeptával mu vnitřní hlas. Ne! To nikdy! Jenže rozkazy se musí plnit, to je v pravidlech démonů, vzpomínáš si? No tak dobře. Vydržím to, zvládnul jsem i horší věci… i když. Tento vnitřní boj se v něm odehrál během několika sekund, takže si nikdo pauzy nevšiml.
"Máš mě mít, smrtko. Ale pamatuj si, že přesně za 23 hodin, 59 minut a 41 sekund už nebudu v tvé moci a pánův dluh bude splacen!"

Ciel taky vedl svůj vlastní vnitřní monolog. Přemítal nad tím, jak Sebastian zareagoval, to co řekl, bylo tak… typické. On se prostě nemohl naštvat a poslat ho do končin kam sluneční paprsky nedosahují a cosi tam podezřele páchne. Nerozhodl se aspoň na chvíli ukázat svou pravou tvář, on se s tím prostě smířil a chudák Ciel si nemohl pořádně užít své zlomyslnosti, i když něco mu našeptávalo, že to bude ještě zajímavé. Docela by jej zajímalo, co chce smrtka dělat s jeho sluhou, nu, rozhodně to asi nebude počestné. Každopádně měl po ruce svůj malý dalekohled… Mladý pán se chtěl opravdu jen pobavit a zároveň tím splatit svůj dluh.
"Sebíku, ty jsi tak sexy, když máš přehled o čase!" rozplýval se Grell a v jeho očích se stále třpytily slzy radosti.
Sebastian ho sjel vražedným pohledem, ale rozjařenou smrtku to stejně neodradilo.
"A teď už jsi jenom můj! Můžu si s tebou, dělat co chci a nikdo, dokonce ani ty, mi v tom nezabrání, hahá!" nadšeně výskal a pohopsával kolem Sebbyho.
Ten se ho zničeně zeptal: "Co se mnou zamýšlíš provést a především, kde?"
"Ještě přesně nevím, ale bude se ti to líbit!"
"No to pochybuji."
"Víš co? Půjdeme k nám, smrtkám!!!" vypískl nadšeně Grell, popadl Sebbyho za roku a táhl ho za sebou.

Ciel se zatvářil jako by ho právě někdo uhodil něčím těžkým do obličeje, to si dělají legraci, tam se za nimi nemůžu proplížit, co budu dělat?! Ciel se snažil svůj kyselý škleb zamaskovat dalším záchvatem kašle, ale to nemohlo ujít Sebastianovi.
"Pane, nejste nemocný?" zareagoval Sebby okamžitě, na což mu byla odpovědí další salva kašle - Cielova maskovaného smíchu.
"Ú, on je tak pozorný, jde na mně horskost!" Grell zrudl a začal se mírně ošívat. V jeho hlavě poletovala tisícovka nápadů jak využít/zneužít Sebastiana.
Ciel taky přemýšlel. Nemůže přece o tuhle podívanou přijít! Mozek mu šrotoval, přemýšlel tak usilovně, že ta sláma, kterou tam měl konečně chytla a stvořila nějaký ten nápad. Už to mám! řekl si vítězoslavně.
"No, možná jsem trochu nastydl a asi by bylo lepší, kdyby jsi byl spíše poblíž, kdyby se mi náhodou něco stalo. Proto vám navrhuji; nechcete jít spíše ke mně do sídla? Zvu tě, Grelle…"
Sebastian uvnitř vážně pěnil, ale navenek působil jako klidný a smířený se svým strastiplným osudem. Sledoval Grella, nejradši by mu řekl, že radši půjdou ke smrtkám, aspoň by nedopřál mladému pánovi takové škodolibé a zákeřné potěšení, jenže co kdyby mu pak Ciel prodloužil lhůtu strávenou s Grellem. To přece nemohl riskovat, už teď bude mít pošlapanou čest démona.
"Ah, ty máš skvělého pána Sebby, to je blíž!" koketně pomrkávala smrtka a rukou si natáčela pramen svých ohnivě rudých dlouhých vlasů. Ciel se spokojeně usmál a zamnul si ruce.
"Pro vaše bezpečí, pane. Dobře tedy. Pojďme." řekl Sebastian svým napůl otrávaným hlasem. Grell zpozorněl. Chtěl si to pořádně užít a tak už si vymyslel první Sebbyho aktivitu.
"Chci, abys mně tam přinesl na rukou ve svém božském náručí!" rozkazoval nadšený Grell s poťouchlým výrazem ve tváři. Sebastian na něj nejdříve nechápavě zíral, potom si povzdychl a zamířil ke smrtce. Přestávalo se mu to sekundu za sekundou líbit. Ta škodolibá a ještě příšerně nadržená smrtka mu ještě pořádně znepříjemní den. Jak kdyby toho už teď neměl málo… Když už ho chtěl zvednout, Grell ho zadržel se slovy: "A nezapomeň, jemně a láskyplně! A teď už mě vem na svou svalnatou hruď, můj miláčku!"
Sebastian s ním škubl a vzal ho do náruče, jen na okamžik mu povolily nervy a už viděl pobavený úsměv svého pána.
"Sebastiane, postav ho na zem a udělej to znovu, přesně jak ti řekl." ušklíbl se povýšeně Ciel Phantomhive a se zadostiučiněním hodným dítěte a mile se na Sebbyho usmál.
"Ano, můj pane." pokýval odevzdaně hlavou a postavil Grella na zem.
"Basťo, ty jsi takový romantik!" natahoval se k němu Grell a v očích mu nebezpečně jiskřilo. Sebastian nasadil svůj chladný a zúčastněný výraz, naklonil se dopředu, mírně podebral Grella a zvedl ho do své náruče. Grell se k němu hned začal lísat a tulit jako nějaká kočka, a kočky měl Sebastian rád…
Vzpomněl si na jednu ze svých milovaných. Ta nádherná černá srst, která na slunci vypadala až skoro do tmavě modra, úžasné tlapky s vysunovacími drápky, tak měkké a přitom nebezpečné, když bylo potřeba. Nejvíc ho ale uchvátily její oči. Tak nádhernou zelenou ještě nikde jinde nespatřil. I když, když teď o tom přemýšlel, Grellovy oči mají dost podobnou barvu…
Začínal ho mít vážně rád. Navíc vzpomínka na svou milovanou mu pořádně zlepšila náladu. Rozhodl se, že si to tentokrát užije také a všem překážkám bude čelit se vztyčenou hlavou!
Grella Sebastianův výraz nadmíru potěšil, hned vypadal povolnější. Naopak Ciel se tvářil jako by spolknul citron, všiml si totiž Sebastianova pousmání se při myšlence na ty úžasné zelené oči. Netrpělivě začal podupávat a díval se na Grella, který si užíval každý Sebastianuv dotek a na něj samotného, který se tvářil dost odhodlaně, a ještě měl tu drzost se na Ciela usmát.
"Půjdeme?" nadhodil Sebastian konverzačním tónem hlasu.
"Jistě můj cukroušku!" zaštěbetala rozjařená smrtka a Ciel měl co dělat aby nezačal předstírat zvracení.
Sebastian kráčel první, v náručí nesl Grella a v klidu si vykračoval. Za nimi klopýtal naštvaný Ciel, kterého už bolely nohy a tak začal Grellovi celkem závidět. Ta podivná smrtka se ale má - říkal si v duchu.
Sebastian si užíval výraz svého pána. Viděl, že ho vážně "potěšil". Ten den se mu vážně začínal líbit. Že by to nakonec dopadlo jinak, než by kterýkoliv z nich předpokládal?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 15. března 2011 v 16:56 | Reagovat

Jejdá... :D :D Né, super! :) :-D Jsem zvědavá co  ztoho bude... :D :)

2 Undertaker Undertaker | Web | 16. března 2011 v 17:46 | Reagovat

Ouuuu.... :-D

3 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 16. března 2011 v 20:30 | Reagovat

Co má bejt to ouuuu?

4 Ciel Ciel | 17. března 2011 v 8:41 | Reagovat

Echm, echm echm!!! (jen se dusím kašlem, vůbec se nesměju! :-D

5 Reny Reny | 2. listopadu 2011 v 12:32 | Reagovat

:-D moc pěkné... to mě zajímá co bude dál :-D  :-D

6 Tolpen Tolpen | Web | 2. července 2012 v 13:23 | Reagovat

Basťo?!
Co je to, sakra, za jméno?!
:D Ale povím vám, že takhle jsem se nesmála už hooodně dlouho :D Jdu si pro přídavek :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama