Sladký jako cukrkandl III.

17. března 2011 v 16:17 | Grell&Sebby |  Kapitolové povídky

Hoho, zdá se, že se to i někomu líbí. Takže další porce naší Sebatianoidní a Grelloidní povídky je zde... třetí část. Hm, cenzura není třeba... :P
Přejeme hezké počtení

Zvrhlá dvojka Sebby & Grell





Sladký jako cukrkandl III.
"Sebby, pojď sem!" hulákal Grell z koupelny, naložený ve vaně jako utopenec, pěna mu sahala pouze po pas. Na tváři rudovlasé smrtky se rozprostřel velmi úchylný a šílený úsměv, ostré zuby se jen leskly v záři křišťálového lustru. Potutelný úsměv nebyl na jeho tváři v ten den nic neobvyklého, představy Sebbyho jak… ne, to si nechtěl připouštět, alespoň zatím, nemusel by se totiž udržet. Sebastian vešel překvapeně do koupelny a zůstal na Grella jen zírat.
"Co si přeješ, ehm... Slaďoušku?" zeptal se překvapený a napůl vyděšený Sebastian. Modlil se, aby to dneska přežil. Smrtce to zatím v mozku šrotovalo. Chtělo to něco zajímavého.
"Umyješ mi záda? A zrovna mi udělej pořádnou masáž miláčku!"
"Jak si přeješ." položil tác s jídlem, popadl houbu a pustil se do toho. Tohle Sebastianovi nedělalo problém, myl mladého pána každý den, takže to pro něj byl výjimečně snadný úkol. Už si na Grella začínal zvykat.
Smrtka zaklonila hlavu a slastně zasténala, Grell musel přiznat, že nikdy nezažil tak výjimečnou a dokonalou masáž. Pro Sebastiana to bylo sice naprosto přirozené, ale i tak se mu to líbilo, dokonce se mu nadzvedl koutek do úsměvu, dostávala jej Grellova reakce, konečně jej někdo dokázal docenit. Byl někdo, kdo dokázal přičíst váhu každému dotyku, to jeho pán nikdy nedokázal, ten chlad už mu byl nepříjemný i přes fakt, že jako démon a sluha zároveň, by se takovými věcmi vůbec neměl zabývat.

Ciel to sledoval za přivřenými dveřmi. Vůbec se mu to nelíbilo. Jeho sluha vypadal, že si to vážně užívá a Grell taktéž. Chtěl je nějak proti sobě poštvat, ale netušil jak. Zatím z tohoto boje vycházel jako poražený a to se mu vůbec nelíbilo. On nikdy neprohrává! Najednou ho zase zastihnul další záchvat kašle, dusil to v sobě, než se stihnul vzdálit do bezpečí, aby si ho nikdo nevšimnul. Marně, všechnoslyšící démon o něm věděl už dávno před tím, což jeho úsměv ještě prohloubilo. Dával si na masáži opravdu záležet

. Do jeho bílých rukaviček se vpíjela voda, ale na to byl zvyklý. Nikdy je před nikým jiným, než před pánem nesundával. Navíc by svými delšími nehty mohl Grellovy záda poškrábat a to momentálně nechtěl. Shrnul mu vlasy ze zad a pokračoval.
Mladý pán byl opravdu naštvaný a Maylene na tom nebyla jinak. Měla obrovskou krizi, na jednu stranu by se nejradši šla schovat do sklepa za ty chlípné a nemravné myšlenky, které se jí honily hlavou při myšlence na Sebastiana, ale na druhou stranu měla chuť té červené věci - ať to bylo cokoli - vystřelit mozek ven hlavou. Slyšela jak ta divná červená věc, která měla ale vážně stylový účes, volá na Sebastiana z koupelny. Její reakcí bylo kopnutí do stolu a následovné roztříštění několika talířů, nikoli nešikovností, ale vzteky.

A to netušila co se děje v koupelně.
Sebastian dokončil masáž, položil houbu a šel pro velkou osušku do skříňky. Byl naprosto diskrétní, proto osušku přichystal a zavřel oči, aby neviděl Grellovo nahé tělo. Ten ji popadl, zabalil se do ní a okamžitě se přitulil k Sebbymu se slovy "Je mi zima, zahřej mě!"
Ten otevřel oči, chvíli se rozmýšlel a nakonec obejmul pažemi Grellovo tělo. Ten spokojeně zavrněl, skoro jako kočka. Sebastian ho automaticky začal hladit po mokrých vlasech. Následně ho začal ještě drbat za ušima, což už Grellovi začínalo být divné, ale nic neříkal…

Ciel mezitím přecházel po pracovně a usilovně se soustředil na myšlenku donutit Sebastiana, aby mu to bylo nepříjemné… určitě mu to musí být nepříjemné, jen to nedává najevo! Zdůrazňoval si mladý Phantomhive v hlavě, nenápadně se vplížil na chodbu a opět nakoukl do dveří koupelny, ale to neměl dělat, ten bizarní výjev mu téměř vyrazil dech. Sebastian a Grell stáli naproti sobě, Sebby držel jednou rukou Grella okolo ramen a druhou měl na jeho tváři. Jejich pohledy byly spojené a vpíjeli se jeden druhému do očí. Tohle je jen sen, sen, sen! Cielova mysl křičela, že je to prostě nemožné, jen se mu to zdá. Místo toho však byl svědkem toho, jak si Grell stoupl ještě více na špičky a zašeptal jednu jedinou větu.

"Udělej to."

To už Ciel nevydržel, musel jít pryč, nedokázal se na ty dvě "hrdličky" dívat. Co to má jako být? Nechápal to. Na to jeho dětský mozeček ještě nebyl vyvinutý. Zhnuseně vyběhl schody a zavřel se v pokoji. To viděla Maylene, nechápalo, co ho tak rozhořčilo, ale tušila to. Vyletěl někde z oblasti koupelny, kde byl Sebastian s Grellem. Raději nechtěla vědět, co tam dělají, ale zvědavost byla silnější. Vydala se ke koupelně. Sebastian mezitím přemýšlel, co tím Grell myslí. Ta věta byla dost mnohoznačná. Musel se mu dostat do hlavy a pak mu to došlo. Všechny svoje rozpaky zamknul do šuplíku a prostě Grella políbil. Nebylo to zas tak těžké. Sice mu to bylo trochu proti srsti, ale dalo se to vydržet.

Grell si vyloženě jejich hru jazyků užíval, a Sebastianovi to připadalo čím dál víc přirozené. Maylene se co nejtišeji přikradla ke dveřím a nakoukla do místnosti. To co viděla, jí vyrazilo dech, zamotala se jí hlava a ušklíbla se. Její ruka bleskurychle zajela do záhybů sukně, odkud vytáhla svoji oblíbenou zbraň. Jako správná sniperka nosila s sebou malou zbraň pro každé případy. Byla tichá a nepozorovaná, brýle zahodila jedním pohybem a rozrazila dveře. Líbající pár nebyl zrovna ve střehu, takže neočekával služku, která by vtrhla do dveří a přesnými ránami by se snažila zabít jednoho z nich. Tak to aspoň mohlo na první pohled vypadat. Pro člověka určitě, ale někomu s lepším vnímáním by bylo jasné, že démon udělal dva kroky dozadu, aby jej kulka nezasáhla. Neudělal nic proto, aby se kulka vyhnula i smrtce, i když by mohl, protože Maylene slyšel.
Grell byl tak zaneprázdněný, že si do poslední chvilky nevšimnul kulky, která se mu zaryla přímo doprostřed čela. Sebastian udělal tu nejneočekanější věc, věnoval Maylene svůj nejdokonalejší úsměv a opět přešel ke Grellovi.
Maylene to tak zaskočilo, že na něj chvíli jen zírala. Ten úsměv byl prostě dokonalý a byl jen a jen pro ni! Nechápala jeho reakci, ale raději se nenápadně vzdálila a nechala tam ty dva o samotě. Grell se zatím složil. Jako smrtka nemohl teoreticky zemřít, ale cítil alespoň kus bolesti. Ta bolest se prostě nedala vydržet, a tak omdlel. Sebastian zareagoval pohotově, jak už u něj bylo zvykem, a tak zachytil omdlévajícího Grella těsně před tím, než dopadl na zem. Teď musel vymyslet náhradní plán. Žárlivá služka mu šáhla přes rozpočet. Nakonec odnesl Grella do svého pokoje (ještě byl v ručníku), tam mu vytáhl kulku, dezinfikoval ránu a obvázal hlavu. Nakonec ještě přichystal svou košili a kalhoty, do kterých Grella oblékl (samozřejmě si před tím zavázal oči šátkem). Ten byl celou dobu v bezvědomí.
Maylene se mezitím proklínala, protože zareagovala opravdu až moc impulsivně. I když stále před sebou měla úsměv Sebastiana, byl tak sladký, něžný, procítěný a sexy. Nehorázně sexy. Nikdy neviděla dokonalejší úsměv, opravdu nikdy. Byla na sebe dost naštvaná za ty myšlenky, ale i tak byla na sebe naštvaná za ty věci, které si tajně v duchu představovala. Byla tak zabraná do vlastních myšlenek, že si ani nevšimla Ciela do kterého vrazila. Oba byli překvapení, každý jiným způsobem. Maylene byla vážně šokována tím, že na ni pán nevyjel a Ciel zase viděl její výraz ve tváři. Podívali se na sebe a proběhla mezi nimi tichá výměna slov bez hlasu, pouhý pohled stačil, aby věděli, že myslí na to samé. Svorně přikývli, domluva beze slov.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 The VelííQ The VelííQ | Web | 17. března 2011 v 17:42 | Reagovat

Emm... :D :D Né.. opravdu nemám nic proti geyům... Fakt ne... V klídku... :D Hej! Na Grella žerlím! :D :D No jo, já v tom blázinci fakt zkončím... :/ :D Těším se na pokráčko! :)

2 Undertaker Undertaker | Web | 18. března 2011 v 11:25 | Reagovat

Osobně fandím Maylene! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama