Sladký jako cukrkandl VII.

21. března 2011 v 19:24 | Grell & Sebby |  Kapitolové povídky


Další kapitola psaná hodně pozdě v noci... Pochází opět a nečekaně od dvou naprostých pošahanců, kteří nikdy nepíší nechutné a úchylné věci... Ne, ale vážně, díky našemu talentu zde není třeba cenzura, i když... uhm. S&G





Sladký jako cukrkandl VII.
"Ehm, a jaká by to byla otázka?" snažila se chytat záchranného stébla Maylene.
"Ta samá jako předtím - koho miluješ?" usmál se mile Ciel. Maylene se nad tím úsměvem pozastavila, ale jen chvíli.
"Ale na tu už jsem přece odpověděla!" vztekala se služebná nervózně.
"Ne, neodpověděla, vyhýbavě jsi nám každému řekla, co se ti na něm nelíbí." Zkonstatoval Ciel a Maylene už byla vážně v nervu z toho, že je tam jediná opačného pohlaví, do čeho se to zase nechala zavléct? Každopádně nemohla říct, že je zamilovaná do Sebastiana, nemohla, akorát by se jí vysmáli a to nechtěla. Maylene nebyla z cukru, přece jen s ní práce sniperky už leccos udělala. Kolikrát použila jistou fintu, navíc… přece se neměla zač stydět. Chtěla to klukům a té hermafroditní bytosti aspoň trošku zavařit, za to, co na ni vymysleli.
"Dobře, beru ten úkol." Oznámila s roztomilým úsměvem.
"COŽE?!" Vyjekli ti tři naráz, normálně by si mohlo založit sbor, nebyl to vůbec špatný nápad. Pokud tedy chtěli být vypískáni, ale to už je zase o něčem jiném.
Maylene vstala, zkousla si ret a snažila se potlačit veškerou nejistotu. Rukou si zajela k zapínání šatů, chvíli se s ním prala, ale pak z ní šaty sklouzly. Brýle si strčila do jedné vnitřní kapsy šatů. Jedním elegantním pohybem si rozpustila vlasy a pohodila hlavou… Všichni tři na ni zírali jako uhranutí.
Sebastianova ruka s sebou cukala směrem ke svému nádobíčku, z dneška byl tak vyřízený, že už neměl sílu hrát si na slušného komorníka, což byla jasná slabost. Grell se na ni díval s podobným výrazem jako Sebastian. No a u Ciela bylo jisté, že pokud do teď neměl žádné erotické fantazie, tak odteď je bude mít v jednom kuse.
Maylene se přitočila ke Grellovi, smyslně si prohrábla rukou vlasy, sklonila se k němu, Grell skoro slintal a Ciel k tomu taky neměl daleko při pohledu na Maylenin zadeček. I když se snažil zachovat tak, aby jeho důstojnost nešla do mínusu. Po chvilce se Maylene přetočila k Sebbymu, tomu se posadila na klín a jednou rukou mu přes kalhoty pohladila jeho chloubu. No a Cielovi se vyhnula, sedla si zpátky na místo začala se oblékat. Sebastian s Grellem, vlastně i Ciel to zatím rozdýchávali.
"No, jaká to byla šou?" uculila se nevinně Maylene a zrudla jako předtím. Sebby už už otevíral pusu, když ho předběhl Ciel.
"A proč si mně vynechala?" Všichni tři se na něj podívali a Ciel ztuhnul.
"Ehm, pokračujeme." řekla ještě stále rudá Maylene a zatočila lahví. Konečně ukázala na Sebastiana. Ten byl ještě trochu mimo, tak si toho nevšimnul, ale upozornila ho na to Grellova reakce. Ten vyskočil na nohy, začal povykovat na celé sídlo a dělat u toho něco, co by se s trochou představivosti dalo nazvat jako vítězný taneček. Sebastian se vzpamatoval, pohlédl na lahev a silně zbledl. Čekal na to, co ho čeká a nemine.
"Takže, co tě vzrušuje, Sebastiane?"vypravil ze sebe Ciel s úšklebkem na tváři. Sebastian si to nechal chvíli projít hlavou. Věděl, že úkoly jsou tu čím dál horší a tak šel nakonec s pravdou ven.
"Kočky." odpověděl jednoslovně a všem tím vyrazil dech. Né, že by to nevěděli, ale že to na ně takhle vybalí, to nikdo nečekal.
"Hmm, už je celkem pozdě, nechcete jít dělat něco jiného?" zeptal se Sebastian, který přešel oněmění ostatních.
"Takže, co budeme dělat dál?"
Všichni krčili rameny. Grell se zamyšleně podíval na Maylene, pak na Sebbyho, napadla ho jistá Švédská hra, ale raději mlčel… zatím. Ciel se poškrábal na bradě a pak se ušklíbnul.
"Mám hlad, je čas na večeři."
"Jistě, mladý pane." Přikývl Sebby a než kdokoli stačil cokoli říct, byl pryč. O dvě minuty později na ně volal z jídelního sálu.
Na jídelním stole už ležely připravené pokrmy všeho druhu, tak, aby chutnali všem. Bylo prostřeno do rudě červené (barva lásky a vášně) a vše bylo naprosto dokonale sladěné. Nikdo z přítomných nechápal, jak to mohl Sebastian tak rychle stihnout, jen Cielovi se v hlavě vytvořila představa Sebastiana, který opéká Bardovým plamenometem kuře. Ihned ji zaplašil a posadil se do čela stolu. Maylene postávala opodál, nevěděla, co má dělat. Neslušelo se pro služebnou, aby seděla s pánem u jednoho stolu.
"Co tam tak stojíš, Maylene? Posaď se a vem si, co hrdlo ráčí!" nařídil jí Ciel, který měl dnes moc dobrou a především shovívavou náladu. Maylene udělala to co obvykle, zrudla. Potom se posadila nejistě ke stolu. Sebastian zatím nabíral Cielovi jídlo, následně Grellovi a nakonec ho šel nabrat i Maylene. Ta udělala to co obvykle, zrudla ještě víc. Ještě nikdy neseděla s pánem u stolu a teď jí navíc Sebastian nabíral jídlo! Byla v sedmém nebi. Nakonec si nabral jídlo i Sebastian, i když jako démon jíst obyčejné jídlo nemusel, ale nechtěl vzbuzovat pozornost. Všichni seděli a tiše pojídali Sebastiánův božský, tedy vlastně démonský výtvor
Pro každého tam bylo jeho nejoblíbenější jídlo. Grell se rozplýval nad slaďoučkými palačinkami posypanými troškou jedu na krysy a prachem z hřbitova, prostě dokonalá pětihvězdičková delikatesa. Maylene zase netušila, jak Sebastian odhalil její nejoblíbenější jídlo - nakládané cibulky. Ciel se ládoval kuřetem s Sebby měl… nu, jakousi neidentifikovatelnou věc. Bylo to černé a nepochybně mrtvé. Jako obloha sloužily brambory, ale nikdo nemohl přijít na to co je to. Prostě něco. Chudák Maylene byla strašně nervózní, stále pokukovala po ostatních stolujících. Hlavně po Sebastianovi.
Ten si toho samozřejmě okamžitě všimnul a pohled jí vrátil, naprosto dokonalý, jak bylo jeho zvykem. Všichni ostatní si ničeho nevšímali a jen dál slastně polykali svou večeři. Sebastian ten den odhadl. Užíval si ho, i když musel udělat pár věcí, které se mu zrovna moc nelíbily, ale stejně to byl skvělý den. Už ho začínalo mrzet, že den končí. Navíc se mu líbilo, že o něj mají zájem hned dvě individua. Maylene a smrtka. Nevěděl, o kterého z nich má zájem on, ale to bylo vedlejší. Momentálně chtěl být věrný své Micce…
Maylene se přímo vznášela, ten pohled a jen pro ni. Nechápala Sebastiana, v jednu chvíli říká Grellovi, že je to jeho medvídek, ve druhou se takhle nádherně podívá na ni. Kéž by jí taky někdy řekl tak hezky jako tomu červenému pošukovi.
Byla to dokonalá idylka. Jídlo netrvalo moc dlouho, když dojedli, padla otázka, co dalšího budou dělat.
"Nu, můžu si s tebou dělat, co chci, cukroušku, takže…" Grell významně kývl ke dveřím, které vedou k pokojům. Maylene se zamračila.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terka terka | E-mail | 21. března 2011 v 21:13 | Reagovat

ahojky je to uzasny doufam ze udelate et naky  je to upa luxus nejvíc záchvaty..:D:D:D:D:D :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  [:tired:]  :D  :D  :D  :D  :-D

2 The VelííQ The VelííQ | Web | 21. března 2011 v 22:09 | Reagovat

No... :D :D :D :D To je moc. Chudák Maylene. :D :D :D CHápu jak se cítí... :D :D Moc se těším na pokráčko. A netěším se až to dopíšte... :/ :D

3 Camellia Camellia | Web | 22. března 2011 v 20:26 | Reagovat

hustý! :D A nehorázně vtipný :-D
A myslím, že se Sebby spletl, když si myslí, že o něj mají zájem Grell a Maylene. Nějak pozapomněl na Ciela :D :D :D  :D

4 Sebby- Zewla Sebby- Zewla | E-mail | Web | 23. března 2011 v 21:35 | Reagovat

Ono to dopsané už je :-D Bylo to už když jsme sem začaly dávat 1. díl :-D Ale nebojte se, píšeme další povídku, na trochu jiné téma, ale je daleko delší... A zatím nekončíme :-D

5 Christine Erin Keyson Christine Erin Keyson | E-mail | Web | 3. března 2012 v 21:43 | Reagovat

Dokonlé. XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama